Dogtrekkingové hrátky jarním Polabím

21. března 2009

výsledkyitineráře a mapyfotografienaši členové

Dají se dogtrekkingové závody pořádat v rovině? Proč ne, když budou neoficiální, řekli jsme si a začali pracovat na přípravě historicky prvního rovinového "skorodogtreku", ke kterému jsme pro jistotu připojili název HRÁTKY.

Rovina má samozřejmě mnoho výhod i nevýhod oproti horským terénům. Obrovskou výhodou je jednoznačně téměř nulové převýšení, takže trať se dá zvládnout pěkně v tempu. Jak moc velké to tempo může být nám jasně ukázala Kristýna Dostálková, která s labradorem Tjabem zvládla nejdelší vypsanou trasu 45 km za 4 hodiny a 10 minut. Lehký terén nahrává také začátečníkům, dětem, štěňatům, starým psům i starším lidem a také malým psům, kteří by v horském terénu nezvládali. Měli jsme tak účastníky od dětí v kočárkách po důchodce, od štěňat po psy seniory, od labradorů po čivavy. Další výhodou roviny (tedy konkrétně naší polabské nížiny) je to, že pravděpodobnost sněhu o prvním jarním dnu se blíží nule. Takže ačkoliv v současné době jsou hory stále ještě pod vysokou bílou přikrývkou, závodníci u nás mohli na první zelenající se trávě shlédnout sněženky a bledule, sem tam nějaký ten podběl a projít se pod jarně hřejivým sluncem. Doufali jsme, že v lužních lesích už bude obvyklý koberec rozkvetlých sasanek, ale přeci jen jaro letos přichází trochu později.
Hlavní nevýhodou roviny je to, že v rovině je prostě placka a není toho po cestě z krajiny příliš mnoho k vidění. Tuto překážku jsme překonali pomocí soutěžních otázek, které byly v itineráři a jejichž špatné nebo žádné zodpovězení mělo za následek trestný čas. Otázky zároveň plnily funkci průběžných kontrol. Pokud někdo chtěl zodpovědět otázku: "Co je to česky Epipactis albensis?" nebo "Kdy navštívila Eliška Přemyslovna Nymburk?", musel být buď skvostný latiník a botanik a k tomu ještě dějepisec nebo musel projít kolem cedule, která mu to sdělila. Kromě záludných otázek byly v itinerářích všech tras také reklamní a jiné cedule a objekty, z nichž byl vymazán nějaký ten údaj a úkolem závodníků bylo jej správně doplnit. Celou cestu tak museli mít všichni závodníci oči na stopkách a číst všechny informační tabule, zda se v nich neskrývají odpovědi. Všímavost závodníků tak často rozhodovala o pořadí na prvních místech.

Kromě otázek mohli závodníci nachytat trestné minuty ještě při kontrole povinné výbavy, která pro každou trasu proběhla jednou. Za chybějící položku se dávala penalizace 30 minut.

Nejkratší byla trasa 10 km. Té se mohli zúčastnit pouze děti do 10ti let, štěňata do 12ti měsíců nebo psi starší osmi let. Trasa byla určena také pro maličké psy lehčí než 5 kg. Ještě ráno byly na trasu kromě jiných přihlášené také dvě čivavy. Jedna z nich nakonec ale sebrala všechnu odvahu a šla místo procházky 25 km dlouhý výlet, kde si nevedla vůbec špatně. Druhá čivava stejně jako dalších 12 týmů vyrazila na procházkovou trasu 10 km. Cesta vedla od startu v hotelu Bene kolem nákupních středisek do parku u hotelu Ostrov. Zde obcházela po žluté turistické značce lesík, ve kterém byla většina stromů porostlá břečťanem a poté se stáčela na břeh Labe. Labe až do samého závěru neopustila a provedla závodníky kolem sportovního centra, vesnice Kovanice na most přes Labe u Poděbradky a po druhém břehu zpět přes staré ústí Sánského kanálu, který kdysi fungoval k napájení rybníků v okolí stejně jako Zlatá stoka v jižních Čechách. Dále vedla cesta po hranici lesa Babín a kolem loděnice a zahrádek zpět do Nymburka. Ve městě se cesta stočila k chrámu sv. Jiljí a ulicí Soudní na náměstí. Po lávce pro pěší se závodníci dostali zpět na levý břeh a rychle do cíle. Nejrychlejší závodnice na trase Eva Vergeinerová byla rychlá až příliš, takže nestíhala odpovídat na otázky a odnesla si tak 1 hodinu a 10 trestných minut. Díky této velké ztrátě vystoupila jen na bronzový stupínek, zatímco na zlatém a stříbrném se uvelebily dvě členky našeho ZKO - zlatá Anežka Strachová se štěnětem border kolie Chapsem a stříbrná Šárka Puldová s boloňským psíkem Maxem. Za svůj výkon, korunovaný sprintem do cíle získaly všechny tři závodnice diplomy, medaile a ceny od sponzorských firem - od firmy Bono granule a od firmy Zero DC postroje, obojky a vodítka. Stejné ceny obdrželi i vítězové všech ostatních kategorií.

Trasa dlouhá 25 km byla nazvaná výlet. Byla obsazena nejvíce a to především v ženské kategorii, kde závodilo 31 týmů. Trasa závodníky provedla kolem několika koňských stájí a výběhů, dotkla se rekreačního jezera v Sadské, provedla všechny borovým lesem ke zvláštnosti zdejšího kraje - písečné duně, kterou v dávných dobách vytvořila řeka Labe ve svých meandrech. Za dunou následovala vesnice Písty s kontrolou povinné výbavy. Mezi Písty a Hořátví mohli někteří šťastlivci na statku, který míjeli, spatřit pávy. Za Hořátví, kde se spousta lidí nachytala na otázku o počtu javorů ve Švehlově aleji, která je tvořena 159ti lipami, se cesta stočila mezi pole a přes Chvalovice zamířila k Labi. Po příchodu k řece začala trasa sledovat trasu procházky, ale v opačném směru - kolem Kovanic a sportovního centra do Nymburka. Zde trasa prošla podél celého Pivovaru Nymburk, dlouhodobého sponzora všech našich akcí. Za pivovarem se závodníci dostali na již známou cestu a pospíšili si do cíle. I tady sehrály zodpovězené či nezodpovězené otázky velkou roli - Pavlína Janatová díky bezchybnému zodpovězení všech otázek obsadila s čuvačkou Ayrin třetí místo za Ilonou Guziur se samojedkou Berenikou na druhém a za Eliškou Mazákovou s retrívřicí Sárou na místě prvním, ačkoliv podle skutečného času by skončila pod stupni vítězů. Výletu se zúčastnily i exotické rasy psů - nejvzácnější byly jednoznačně fenky krkonošského podvrtáka a podžižkovského ušipleska.
V mužské kategorii skončil na prvním místě Jan Guziur s Alku, na druhém Pavel Čanda s vypůjčenou bíglicí Rendy a třetí místo obsadil Josef Markus s týmem dvou malamutů Gerrym a Monthym.

Jak už bylo zmíněno výše, nejdelší trasu 45 km vyhrála v bezkonkurenčním čase Kristýna Dostálková s labradorem Tjabo. Zdolali, stejně jako ostatní, trasu vedoucí do Píst (kontrola výbavy), kolem písečné duny k jezeru Sadská, podél jezera lesem a poli k Hradišťskému hřbitovu s hrobem spisovatele zdejšího kraje Bohumila Hrabala. V oblasti Kerska si závodníci udělali malou odbočku k nádherné obrovské borovici Krásné Pepině a ochutnali léčivý Josefovský pramen. Cesta je poté provedla do Semic a z této vesnice kolem lužního lesa Vrť k Labi. Po litolském mostě Labe přešli a začali se po jeho pravém břehu vracet přes kemp a rybník v Ostré, kolem zříceniny hradu Mydlovar do Kostomlátek, kde jedna z otázek prověřila jejich znalost (nebo spíš neznalost) zápisu čísel v římských číslicích. Poté už to bylo do cíle, co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky a také že došel. Na nejdelší trase se jako na jediné nenašel nikdo, kdo by závod vzdal. Časové rozdíly u závodníků na této trati byly značné, ale přesto závodníci zvládli trasu nad očekávání rychle - klasickou průměrnou rychlostí 4,5 km za hodinu se pohybovaly jen poslední dvě závodnice. Hodinu po Kristýně tak do cíle dorazila Markéta Pituchová s kachnou Drakem a padesát minut po nich Miluše Nováková s tervíkem Jalap Deabai. Téměř na minutu stejný čas jako bronzová žena potřeboval ke zdolání trati zlatý medailista kategorie mužů Josef Herman s československým vlčákem Manikyou. Rychlejší byl sice Petr Pflug s flatcoated retrívrem Antoniem (a to o půlhodinu), ale díky trestným minutám za otázky skončili až třetí za Jiřím Jindrákem s hovawartkou Bee - Bee.

Po vyhlášení vítězů nejdelší trasy v podvečer slunečného jarního dne jsme se všichni rozloučili a slíbili si, že se za rok při druhém ročníku opět sejdeme.


Copyright (c) 2009 polmari@seznam.cz