logo fitmin

Svatováclavský FitminCup

25. a 26. září 2010

výsledky oficiálního závoduvýsledky neoficiálního závodu
fotografie
parkur - jumping 1 juniořiparkur - jumping 2 junioři
parkur - jumping 1 začátečníciparkur - jumping 2 začátečníci
reportáž o úspěších našich členů

Podzimní nymburské agility závody se letos nesly ve znamení dobrého místa, skvělých rozhodčích, krásných cen a příšerného počasí ve dnech 25. a 26. září.

V sobotu 25. září se ve slunečném teplém ránu sešli na hasičském hřišti v Nymburce závodníci oficiálního Svatováclavského FitminCupu, aby se utkali na parkúrech pana Zdeňka Spolka a hospitující budoucí slovenské rozhodčí Venduly Hausnerové o krásné poháry, medaile a ceny od firmy Dibaq. V hodnocení součtů jsme se pokusili o co nejspravedlivější systém, takže jednotlivé týmy dostali za každý svůj běh určitý počet bodů, který se neodvíjel jen od umístění, ale také od počtu získaných trestných bodů a od toho, zda byl běh proveden čistě, ale pomalu (2 body) nebo sem tam s nějakou chybkou, ale přitom ve vysoké rychlosti (5 bodů). V součtu jumpingu a agility se ještě vliv tohoto systému příliš neprojevil, ale v součtu zkoušek, které byly v každé kategorii během víkendu tři, už bylo znát, že jde o systém spravedlivější než obvyklé prosté sečtení trestných bodů a časů s vyřazováním diskvalifikovaných týmů. V součtu zkoušek tak vždy uspěli spíše ti, kteří dva běhy zaběhli skvěle a v jednom se diskvalifikovali, než ti, kteří se více či méně rychle doloudali do cíle třeba na třetím místě.

Ale zpět k sobotnímu zápolení. K dispozici jsme měli elektronickou časomíru zaznamenávající časy na tisíciny sekund, a tak nikdo nepředpokládal, že by mohlo dojít k tomu, co se stalo v jumpingu kategorie large. Na parkuru Venduly Hausnerové vyhrála jumping domácí závodnice Martina Koucká s dlouhosrstou vipetkou Juliet Claybrook Star s náskokem půl vteřiny, ale na druhém místě se umístily týmy Hana Šedivá a Ejmy a Veronika Brunhoferová a belgický ovčák A3 Benetnash nick Briesberi v naprosto shodném čase 35,941 s. Jelikož žádný pořadatel nemá ceny ani medaile na jednotlivá místa ve dvojím provedení, nezbývalo než týmy rozsoudit. A tak po skončení zkoušek nastoupily tyto dva týmy proti sobě v paralelním jumpingu po oválu. Dramatický souboj skončil vítězně pro Hanku a Ejmy, když se druhému týmu „povedlo“ shodit předposlední laťku. Body pro součet ovšem oběma týmům zůstaly na stejné úrovni.

Po tomto běhu při přestavbě na agility nás smáčel první nevinný deštík, ale polojasné počasí s ojedinělou přeháňkou vydrželo přes celé vyhlašování vítězů prvního dne až do večera. Pak to ovšem začalo – od šesti hodin večer se spustil liják, trval celou noc, a když v neděli ráno začali přijíždět první závodníci na dvojzkoušky a neoficiální závod, byla nejčastějším dotazem otázka, zda se vůbec bude běhat. Jelikož jsou agiliťáci blázni a optimisté, bylo rozhodnuto, že závody budou, protože pršet přece zcela jistě přestane. Nepřestalo.

Organizačně tak díky počasí došlo k velkým komplikacím – jedna z elektronických časomír reagovala na kapky deště a zcela nezávisle na běžícím týmu se zastavovala a spouštěla, takže dvojzkoušky se nakonec musely měřit stopkami; objednané občerstvení nepřijelo s argumentem, že je ošklivo a tak si závodníci mohli dát na požádání alespoň čaj či kávu ve stanu pořadatelů; déšť spolu se silným větrem promáčely natolik veškeré plochy i věci, že nebylo možné vyvěšovat startovní listiny ani výsledky; nešlo vytisknout diplomy pro vítěze neoficiálního závodu; zápisové listiny se během okamžiku měnily ve zmáčené hadry, na které se nedalo psát, takže párkrát bylo nutné pátrat po správnosti výsledků jednotlivých týmů; nešlo postavit stupně vítězů, takže vyhlašování probíhalo bez obvyklých slavnostních fotografií. Všechny tyto problémy ovšem plně kompenzovaly počasí perfektníě přizpůsobené parkury v obou závodech a sportovní duch všech závodníků, kteří přijeli v počtu pouze o deset týmů menším, než bylo přihlášeno.

Nedělní zápolení v dešti, zimě, větru a postupně čím dál větším bahnu v mnohých vyvolalo vzpomínku na letošní EO a v pořadatelích otázku, co proboha může agiliťáky odradit od závodění. Snad jen potopa světa.

Chtěli bychom tímto poděkovat všem závodníkům, rozhodčím i organizátorům za jejich výkony. A samozřejmě také firmě Dibaq za úžasné ceny pro všechny, kdo zvítězili nebo aspoň přežili.


Copyright (c) 2010 polmari@seznam.cz