Sobotní výletík s Baxem přes most, který byl postaven za primátora Bax(y)e

…aneb plány je dobré přizpůsobit aktuální situaci, ať už jste v Novém Vestci – Karáném – Čelákovicích – Byšičkách – Lysé nad Labem – Staré Lysé - u jelena v lese – v Káreném U Ferusů…

Paparazzi byl s námi, takže nějaké usvědčující foto je možné vidět zde

Rok se s rokem sešel, nehty u nohou slezly i dorostly a poslední březnový víkend je za námi a s ním samozřejmě i Dogtrekkingové hrádky jarním Polabím. A jak jsem loni slíbil, i letos jsem si tuto úžasně bezkonkurenční akci pořádanou ZKO Nymburk nenechal ujít. Panička se sice už umoudřila a po loňském „přišel, viděl, zúčastnil se a sotva přežil“ zvolila nikoliv MID, ale pouze výletík. No, trochu vyměkla, ale nemějme jí to za zlé, minule si to až do konce slušně protrpěla a já jsem přeci jenom guačák, co si je tak někde svůj kožíšek nepoloží… ale jelikož jsme tvorové se soutěživým duchem, tak tentokrát jsme se přihlásili s mnohem jednodušším cílem, nikoliv přežit, ale prostě jenom vyhrát. Panička pořád básní o tom, jak jednou vyhraje velkého plyšáka…škoda, že jí pořád nedochází, že její životní výhra jsem já a když mě pustí do postele, tak se budu tulit jako plyšák a ještě budu i hřát….no nic, snad to časem pochopí. Zatím s ní můžu aspoň na dogtrekking…

Jakožto správní vítězové jsme na místo činu, tentokrát do Nového Vestce dorazili hned po sedmé hodině mezi prvními, ať řádně okoukneme terén i soupeře. Jelikož tentokrát našim cílem byl pouze výletík, tak jsem nemusel ani ukecávat psíma očima tu paní Dr. a jenom jsem ukázal, kolik už mám nasbíráno razítek ve svém řidičáku. Pak už bylo jenom čekání na pokyny a startovní povel. Pro paničku a nejen moji byl jeden z největších předstartovních oříšků nápis na dveřích „Toalety“ se směrovkou, kterou málokdo pochopil – jen se přiznejte, kdo byl přes startem či po něm v kumbále a hodně se divili, proč tam není mísa…není nad psí život, stačí zvednout nohu, nebo si přičapnout…

9:01 jsem se dočkal a hurá do akce. Takže dům č.p. 272 se jmenuje Dagmar, most přes Labe byl postaven v roce 2000 a jde se dál. No nechci zdržovat hned na začátku, ale ten most byl u všech divokých koček docela oříšek. Sice bylo povoleno na něm své čtyřnohé mazlíčky přenášet, ale jsem přeci lord a taky samá noha, samá kost a vážím dobrých psích 30kg, takže jsem neměl na výběr a kvůli plyšákovi jsem to opatrně a připosraženě přešel, teda spíš přeplazil, no, nebylo to ani trochu příjemné a jak se to houpalo….auuu… Každopádně pak jsme museli dohnat tuto připosraženou časovou ztrátu, takže do Čelákovic to bylo tryskem. Panička běžela, co jí dech stačil a co nožky ukmitaly. Z Čelákovic je to 872 km do Hamburgu, ale my šli jenom přes Grado ke sv. Václavovi. Tady byla kontrola povinné výbavy a jelikož s paničkou nejsmr žádné Béčka, tak to bylo bez ztráty kytičky, prohodil jsem v rychlosti pár štěků se soupeři a pokračovali jsme na náves do Byšiček a přes Karlov do Lysé juknut na sochy a pak přes Starou Lysou zpět do Káraného. U Staré Lysé už začalo jít do tuhého. Ti dva pesani, co jsme se pořád jenom vzájemně předbíhali vzali sprostě i s páníčkama do psích tlapek (říká se do zaječích, ale přeci jenom by mě mohli za to kousnout, nebyli to žádní drobci) a přímo nekamarádsky nám utekli. Takže panička pochopila, že to plyšák ani letos nebude. No, ale jsme jenom psi a lidi, takže pak už nebyl cíl plyšák, ale najít obrázek jelena, o kterého jsme se opravdu báli…snad nám nedal parohy hned na začátku …plyšák, neplyšák, hlavně mít všechny otázky, ať nenasbíráme zbytečné trestné body jako loni. Díky bohu u všech tlapek, jelen byl v lese před Káraným. Ale to už paničku hodně bolely ťapky a rozhodně už běžet nechtěla, takže ani otázky už nebyly cílem, ale hlavní smysl mělo neztratit se těsně přes cílem jako loni, neb každý krok navíc může být smrtelný… ufff….trefil jsem to, hospůdka u Ferusů je paničce dost známá, ale stejně už jenom šla co ťapka taťku mine a o plyšákovi už ani nehlesla, což bylo jasné už dřív, vždyť ani ji moc nepobavila Osada Komáří vrch, která měla opravdu frajerskou nástěnku, na které vlastně nic nebylo, ale to nebylo podstatné… No co naplat, dotáhl jsem svoji paničku zpět přes řeku Jizeru, přes ten most, co nás stál 10 trestných minut, protože primátor byl můj jmenovec, no co to na říci…tak to dopadne, když se nepotkávám s rodinou, no raději k tomu už ani štěk…

Zvládli jsme to, já si to užil, voda v Jizeře mi moc chutnala a ty kachny, ty to mají ještě u mě schované. Všimli jste si, jak se na nás dívaly přes zobák? Měly štěstí, že jsem byl pořád na vodítku…Panička toužila jenom po sprše a dát si hony nahoru. Já ještě rychle prohodil pár štěků s Appolem, teda on jen tak někoho nepustil ke slovu, zpíval a zpíval, určitě by mohl do psí superstar, a taky jsem ještě počkal, než dorazil zpět Barny, má takové malé nožičky, ale je to frajer a pěkně mu kmitaly až do cíle. Skončili jsem na prvním nebodovaném místě, tedy na sedmém místě, ale musím říci, že jsem na svoji paničku pyšný. Teď sice zase chodí jak kachna (aspoň, že se na mě nedívá přes zobák, jako ty na Jizeře), ale moc se jí líbily poháry za první 3 místa, takže za rok se těšte, to poběžím o pohár, tak snad poběží i panička J Si tak říkám, že je stejně zajímavé, jak ráno tam byli psi a lidi a pak už jenom psi a hlavně kačeři a kačenky……

Velký dík patří ZKO Nymburk. Opět to byla super akce, která má atmosféru a jak jednou to pes s páničkem okusí, tak už ho to nepustí!!! Jinak já jsem ten, co pořád štěkal v hospodě, pro ty, co mě ještě neznají…prostě od pohledu lord, takový žemlový pointer, co si sobotu 26.3.2011 moc užil, takže děkuji, děkuji, děkuji a haf, haf, haf….a za paničku i doprovod gagaga…

Spokojený Bax, psovod a doprovod


Copyright (c) 2011 polmari@seznam.cz